26. 12.

Vánoční dovolená u rodiny má opravdu kouzelnou moc. Už tři dni se těším do práce jak malá.

23. 12.

Můj doktor je super. Dal mi dvoje prášky a já abych si teď vygooglila, co že mi to vlastně je.

20. 12.

Samozřejmě, že chodím na koncerty kvůli kapele. To, co na mě ale většinou nejvíce zapůsobí, jsou ostatní návštěvníci. Třeba dnes sebou přede mnou zmítala opilá rusalka krutě za zenitem, u které jsem se nemohla rozhodnout, jestli je sjetá, ožralá jak doga nebo jestli k tomu ještě přistupuje euforie, že se i ve svém stavu stále ještě dokáže udržet na nohou. Třikrát mi šlápla na nohu, než se mi ji povedlo na oplátku nakopnout nazpět - ono se to nezdá, ale v takovémhle stavu se těžko odhaduje, kterým směrem se bude kácet v příští vteřině. Na poslední tři písničky ji vystřídal hošan s rameny nad mou hlavou (což bylo nemilé, protože jsem viděla z kapely velké kulové), jehož taneční kreace byl neustálý boj, jestli bude předstírat hru na bicí nebo na kytaru. Ve výsledku to bylo jedno, zezadu to všechno vypadalo jako zuřivá masturbace, chvílemi v dost prapodivných polohách.

A teď jsem ráda, že mám vyblokované reklamy, protože už zase vidím, co mi to sem systém po tomhle článku hodí.

19. 12.

Dnes jsem ve škole dostala první vánoční dárek. Ponožky. Od kolegyně.

Prý: "Když jsem je viděla, tak jsem si na tebe vzpomněla."

5. 12.

Kdybyste někdy zapomněli, co znamená ta moje přezdívka tady...

Dnes jdu večer na cvičení. Hned dole, sotva za mnou zapadnou dveře domu, si uvědomím, že klíče mám bezpečně zamčené nahoře v pokoji. No nic, fajn, spolubydlící mě potom pustí. Přijdu do fitka, kouknu do tašky - a ejhle, cvičební kalhoty mám na pokoji, hozený přes židli a připravený na cestu. Takže jsem teda cvičila v dlouhé sukni.

Prostě debil. (A taky možná důvod, proč se můj mozek snaží vytěsňovat ty čtvrtky.)

4. 12.

Spolubydlící, minulý týden: " Tak jaký jsi měla den?"

"Ještě přežít jeden den a bude to dobrý."

"A co budeš dělat v pátek?"

Dopr*ele! Oni zbývaj dva...

Dnes volám domů:"Hele, zítra dorazím až po osmý, a když to nestihnu, tak až v sobotu odpoledne."

Mamka: "Myslíš pátek, jo? Dneska je středa."

Dopr*ele už, kde se ty dny pořád berou?!