Můj organizmus vzal definitivně na vědomí, že jsou prázdniny a mám dovolenou. Už třetí den mám zalehlý ucho a neslyším. Miluju, jak spolehlivě mé tělo funguje.
středa 3. července 2019
pondělí 1. července 2019
30. 6.
Lehce opožděně, ale dřív to nešlo. V pátek 28. jsme měli kromě vysvědčení i odevzdání posudků k maturitním pracem těch, co nezvládli jarní termín. Pro mě to znamenalo číst znovu dva, kterým jsem už v březnu dala pětku. Pročetla jsem, mocc nadšená jsem nebyla, protože mi bylo jasné, že zas budu muset smolit dlouhé elaboráty. Týden byl nabitý, takže jsem počítala, že to zvládnu ve čtvrtek večer. Sedla jsem k tomu, kolem půl jedné v noci jsem se přistihla, že padám ze židle, a začala mě pobolívat lehce hlava, tak jsem si řekla, že to nemá cenu a nařídila si budíka na pátou. Vysvědčení je od devíti, to stihnu. Probudila jsem se o půl třetí, zpocená a s neskutečnou bolestí hlavy. Vzala jsem si prášek - a to byla poslední kapka. Za chvíli už jsem letěla do koupelny zvracet. Program do rána byl jasnej, letěla jsem asi pětkrát. V pět jsem skutečně otevřela notebook a pustila se do práce - spánek byl stejně vyloučen, lehnout jsem nemohla. Jenže zír ání do obrazovky nepomáhalo taky. Třikrát jsem zvracela během jednoho posudku, v sedm ráno jsem psala zástupkyni, že od půl třetí zvracím, je mi fakt blbě a druhej posudek ddám až po neděli z domova, že tohle nezvládnu. Když jsem před devátu dorazila do školy, už měli pro všechny případy připraveného člověka, co by případně předal vysvědčení za mě.
Vysvědčení i poučení bylo vyřízeno během šesti minut - v mé třídě nefunguje klimatizace, bylo tam dusno a mně bylo furt šoufl, takže jsem neprotahovala ani minutu. Cestou do třídy jsem si uvědomila, že něco podobného se mi stalo i vloni - taky tam se mnou šel kolegy, kdybych náhdou zkolabovala. Prostě konec roku, tak totální kolaps organizmu. Omlouvá mě to, že opravdu nespím déle než dvě tři hodiny denně, protože v tom podkrovním pekle je na mě vedro a pořád se probouzím zpocená. Prostě to jen vyvrcholilo.
Po vysvědčení jsem zůstala ve škole - v kanclu mám líp. Zhruba po hodině jsem se rozhodla, že už asi zvracet nebudu, tak když tam sedím, že kouknu na ten druhej posudek. Myšlenka, že je to tak blbý jako napoprvý, mi vnukla myšlenku. Vzala jsem klíče od kanceláře a vyzala si březnovou verzi. Ten BLBEC, KTERÝMU JSEM NAPSALA UŽ PŘEDTÍM DLOUHEJ POSUDEK SE SEZNAMEM VÝTEK, ODEVZDAL ÚPLNĚ TO SAMÝ! Jen odstranil číslování kapitol a zvětšil font, asi že mu to pomůže k normostranám nebo co. Tak jsem vzala flashku, březnovej posudek, na úvod části s komentářem napsala, že je to totéž, co březnu, jen s většíma písmenama, a umazala jsem u výtek čísla stránek, protože to mi rozhodil. Nové číslování jsem nedohledávala, to mi za to fakt nestálo. Vytiskla jsem, podškrábla a hotovo. On nemusí novou práci, já nemusím novej posudek.
Na sobotu přišlo ochlazení, konečně jsem se vyspala. Dokonce jsem byla i přikrytá! (Po dvou měsících asi poprvé, když nepočítám výlet za kamarádkou.) Dnes už doma, spala jsem skoro do poledne. ještě párkrát a začnu normálně fungovat.