30. 4.

O úvazek přijdu, protože mi hošan skončí, o hodiny přijdu, protože mě ředitel posadí k maturám, kde ze zákona ani být nesmím, a jazykovku musím zrušit, protože si ten pi*us vymyslí porady...

15. 4.

Život prostě tak nějak jde... A pak se v jednu chvíli úplně všechno ze*ere.

10. 4.

Dnes se mi asi na pět minut podařilo sjednat v mé spojené hodině na základce klid. A zvládla jsem to sama. Chlapcům, co tradičně nejvíc rušej, jsem upřímně řekla, že už se těším, až je přijmem na střední školu a budeme je konečně moct vyhodit...

PS: Pokud u starších článků narazíte na situaci, že nemůžete komentovat, tak proto, že místy jsem to byla nucela ukončit, protože mi tam chodila spamovat půlka Ruska. A to je hodně spamerů.

5. 4.

Až se budu chtít škole pomstít, udělám si diplom z angličtiny.

4. 4.

Vždycky jsem si myslela, že do práce člověk chodí, aby si vydělal. No, evidentně já tam chodím, aby mě to zruinovalo.
Mám zas nový boty, v sobě dva panáky a sklenku vína a začínám se zas cítit fajn.

2. 4.

Jedna příhoda za všechny o tom, jak chodím včas. Dneska jsem dorazila do fitka o dvacet minut dřív, slečna na recepci na mě vykulila oči, "Co dneska tak brzo?!".

Já tam totiž většinou mívám kurzy, takže dobíhám tak akorát. Dneska jsem měla mít nový kurz, takže jsem místo svého obvyklého cvičení musela zvolit jiné o hodinu později. Na paní jsem čekala 25 minut, pak jsem napsala řediteli, že už to asi nemá smysl a že už jdu. On jí pak volal a napsal mi, že prý to paní ruší, že tam nebyl ani učitel. No nevím, kde baba čekala, já mám několik svědků, že jsem tam fakt stála před učebnama jak tydýt a děsila jsem angličtinářky, když jsem se jich ptala, jestli nejdou na němčinu. Dokonce jsem několikrát slezla i dolu ke vchodu, jestli nestojí tam. Ovšem pokud stála na dvoře nebo na ulici, tak tam jsem fakt nelezla. Žlučí mi hnula pěkně, ale zase na druhou stranu aspoň mám alespoň v úterý chvilku volna.