29. 1.

Vloni jsem kamarádovi posílala přání k narozeninám - objevila jsem taková retro přání přímo s rokem narození, kde jsou nejrůznější zajímavosti z toho kterého roku. Sice jsem ho objevila čtyři měsíce po jeho narozeninách (k narozeninám samozřejmě dostal), tak jsem mu ho poslala coby takový pozdrav. Když nic, aspoň překvapilo :-D Navíc bych ho do těch dalších zase ztratila.

Včera jsem objevila z této série přání se svým rokem - takže v roce, kdy jsem se narodila, Michaelu Jacksonovi chytly vlasy od pyrotechniky při natáčení reklamy na Pepsi. A jsem stejně stará jako tetris. Jen abyste věděli...

27. 1.

Já včera: "A když jsme stavěli na nákup, tak jsme se šly vyvenčit na parkovišti a udělaly jsme loužičku."

Táta: "Jako obě? He he he."

Táta dnes ráno: "Byli jsme venku a tam jsme se tak pěkně vykadili. Jenomže pak jsme to začali žrát, tak jsme šli domů."

Já: ...

26. 1.

Přivezli jsme si malou princeznu. Buď to kouše, nebo to spí. Ale je nádherná.

(PS: Jen aby bylo jasno, štěně jsme si přivezli, nemám mimino.)

22. 1.

První týden v lednu jsem chytla nějakej mor a migrénu a usnula ve škole.

Druhý týden přišla má oblíbená myomová alotria.

Třetí týden jsem v pondělí smrkla a asi si protrhla ucho. Celý den jsem bolestí skučela, po dvou dnech si koupila kapky, ucho přestalo bodat, zalehlo a v sobotu jsem začala zase slyšet.

Čtvrtý týden (tento) se mi odštípl zub. Sám. Prostě jsem přišla z hodiny a stěna zubu pryč.

Nemůžu se dočkat, co bude příští týden.

8. 1.

Matematika:

- Teda jestli tohle spočítám, tak si podám přihlášku na matfyz.

- Až tak, jo?

- No, zatím jsem to sotva přečet.

PS: Zdravím čtenářku prvního dílu a děkuji za komentář. :)

6. 1.

Dopoledne jsem u nás doma zlomila na sněhu hrablo. Večer přijedu do města, kde pracuju - ani vločka. Jak jinak.

Edit: Že dělám věci na poslední chvíli? OK. Ale když je dělá šéf, staví to moje "na poslední chvíli" na zcela novou úroveň. Tak třeba teď (v neděli po 22. hodině) jsem se dozvěděla, že zítra dělám rozdílovku. Takže musím jít vytvořit rozdílovku. Ha ha.

4. 1.

Ačkoli jsou prázdniny, respektive ředitelská volna, od včerejška už jsme museli dřepět ve škole. Takže včera jsem si za celý den ve škole přebrala hromádku papírů. Večer jsem byla unavená, ale ještě jsem vyrazila na cvičení (už to nešlo zrušit), pak jsem si připravila večeři, vynadala ji z trouby, přikryla a padla do postele. Na ráno jsem si nařídila budík, abych stihla v klidu posnídat svoji večeři. Vzbudila jsem se půl hodiny před ním bolestí v krku. Zabalila jsem si krk do ručníku. Přidala se k tomu hlava. Hodinu po budíku jsem vylezla na snídani. Vzala jsem si dva prášky a vyrazila s hodinovým zpožděním do školy. Během celého dne jsem zaevidovala 12 knížek (práce na 20 minut) a mezi tím polehávala na stole (mimo chvíle, kdy jsem polykala další prášky). Po jedenácté jsem přes sebe hodila sako, abych byla ve tmě. Vzbudila jsem se po jedné a řekla si, že pro dnešek už na to dlabu. No, ale hlavně že jsem musela být v práci. Bohužel jediné, co se dá říct, že jsem tam byla.