27. 2.

Předem - děkuju za nové komentáře u kapitol (deset let starých - hrůza, co?), teď jsem je objevila a přečetla. Klidně na mě svádějte, co potřebujete - dokud někde nevydedukujete, kdo doopravdy jsem.

Dnes jsme ve škole měli školení. S odborníkem. Jediná věc, co mě zajímala a co bych potřebovala, nejde (v našem e-learningovém prostředí připravit online cvičení pro studenty, aby si mohli doma procvičovat a hned viděli výsledky). Jo, přesně. E-learning bez e-learningu. To je jak ty požadavky, kdy jsme měli upravit výuku chemie, aby tam nebylo názvosloví, vzorce a rovnice. Zbytek dvouhodinové akce jsme se dozvídali věci typu: Když si na youtube otevřete video, nemusíte ho zkoukávat celý, můžete ho proskákat, jestli obsahuje, co potřebujete (jste nevěděli, co?), a vedle v panelu se vám dokonce objevují videa s podobnou tematikou!

Školení. S odborníkem.

Dvě hodiny života, kdy jsem prostě mohla ležet v posteli a čučet do stropu, nenávratně ztraceny. A ještě jsem tam nastydla.

21. 2.

Dnes jsem si říkala, jak jsem šikovná - osladila jsem si jen jedno kafe, čaje jsem pila bez cukru... A pak přišla kolegyně s buchtama. Pětkrát.

20. 2.

Totálně mrtvá po novém cvičení (rozhodla jsem se zhubnout, zase) jsem dorazila pozdě večer domů. Otevřu dveře do pokoje. Zhasnuto, totální tma. Po paměti hrábnu na vypínač a jdu dál. Trvá tak tři čtyři vteřiny, než zářivka blikne a rozsvítí se. Po dvou krocích se po straně z temnoty ozve tichounký hlásek: "Nelekej se, jsem tady."

Skoro mě kleplo.

17. 2.

Ve čtvrtek večer mi na LFCC oznámili Capaldiho. Já vím, že mají ještě skoro půlrok příležitost to zrušit nebo se může něco posrat, ale stejně - o krůček blíž k tomu, že uvidím Capaldiho. :)

15. 2.

Hodina matematiky (na SŠ):

"Paní učitelko, na tu tabuli jste psala co?"

"Obláček a deštníček."

"Já mám papričku."

"Paprička je deštníček."

Občas jsme i surrealistická škola s náběhem do dada.

14. 2.

"Jé, dobrý den," řekl mi právě příchozí student, když jsem opustila hodinu, na které měl být, "já jsem asi zaspal." I takhle může vypadat omluvenka.

x

13. 2.

Dnes do školy všichni dorazili oblečení. Nuda.

12. 2.

Asi jediný způsob, jak doručit mail do SPC, je vytisknout ho a dojít jim ho přibít na dveře. Najednou i toho Luthera vidím v jiném světle. (A to ještě napíšou, že nekomunikujeme. Za posleních necelých 14 dní tam jen ode mě měli tři maily, včetně návrhu termínu schůzky. Ani na jeden nezareagovali. Ale my nekomunikujeme. Já bych jim poslala komunikaci... kdybych měla aspoň dvacetiprocentní naději, že některá z těch kravek umí otevřít mail a ještě k tomu umí číst.)

7. 2.

- Ty dneska vypadáš nějak jinak. Nejsi ostříhaná?

- Ne.

- Ne, není ostříhaná, to je učesaný.

Dnešek vstoupí do dějin jako den, kdy si kolegyně všimly, že se taky občas učešu...

3. 2.

Kdybych dnes umřela ve spánku, tak má poslední slova byla (když nepočítám hromadu nadávek z obou stran): Jestli sem ještě jednou strčíš čumák, tak ti ho zarazím do ksichtu.

2. 2.

Můj život je takové DVD... Debil vedle debila.