Prostě Démon

Dnes jsem se dozvěděla, že si druhý stupeň základky myslí, že jsem démon. Chodím totiž v černém a mluvím německy - měla jsem je na supla na němčinu (taky jsem ten den měla triko s pentagramem a prý mají přečtená i moje metalová trička - Ať shoří v pekle všechny kapely světa apod.). Nestěžuju si - když je mám, tak hezky pracují. Provokovat démona za to asi nestojí. Měním tedy význam iniciál P. D. - žádná Paccia Domna, nýbrž Prostě Démon.

Pozvánka...

Právě mi přišla pozvánka. Od ředitelky. Na pedagogickou radu a rodičák. Google pozvánka s otázkou Zúčastníte se? a odpověďmi ano - ne - možná.

Nějak jsem nepobrala smysl, když všichni, kterým to poslala, tam musí povinně.

Samozřejmě že jsem zatrhla "ne".

Tak uvidíme...

12.11.

Na Nově běží HP5. Zrovna předstoupila Dolores, růžovoučký přelud, se svou řečí "Vidím tu vaše rozzářené obličeje, věřím, že budeme dobří přátelé". Právě mi došlo, že je to jediný člověk, kterému tam věřím, že je učitel.

Ze základky.

aktualizace 21:01: Proč jí všichni koukaj na zadek?

35. kapitola

Pád 3 35

---

Na tohle jsem se těšila jako malá. Vánoční ráno. Ve škole skoro nikdo, ideální situace. To jsou ty chvíle, kdy mě má práce opravdu naplňuje radostí. Přivstala jsem si, abych se stihla vypařit dřív, než si někdo vzpomene, že musím být produktivní a přispět pomocnou rukou v našem omezeném kolektivu (myslím početně omezeném), a zmizela do Prasinek, kde jsem strávila celé dopoledne zalezlá v bezpečí u Aberfortha. Asi na něj taky lezla sváteční nálada, protože byl překvapivě sdílný a ještě jsem dostala opravdu čistou sklenici. Usoudila jsem, že vrátit se do Bradavic až na oběd bude ideální. Jednak jsem nechtěla u Aberfortha nechat polovinu výplaty, jednak už náš Brumbál snad bude mít tou dobou úkoly rozdělené. Řízením osudu se mi ale ještě navíc podařilo dorazit pozdě. Když jsem nahlédla do Velké síně, omezený kolektiv, sestávající ze Severuse, Brumbála, Minervy, Pomony, Filiuse, potterovské triády a dalších třech chudáků, seděl u jednoho stolu (z čehož měli očividně největší radost studenti a Severus) a Brumbál zrovna nutil Severuse, aby chytil stříbrnou žábu. Ten s po ní opravdu s krajním sebezapřením šáhl a zatáhl. Ozvala se rána, při které půlka studentů (tři) skoro vyletěla z kůže, a Severus místo žáby držel čepici s naprosto ohyzdným vycpaným supem. Pokud se dá o kouzelnících něco říct, tak to, že občas jsme jak celoroční praštěná parodie na Halloween. Severus znechuceně vrazil klobouk Albusovi a ten si ho okamžitě nasadil na hlavu. Pokud chce někdo vypadat senilně snadno a rychle, tohle je docela dobrý návod. V tu chvíli si mě Severus všiml. Usoudila jsem, že už jsem viděla dost, a zmizela, než o mně stihl dát vědět i ostatním. Jen ať se baví, chlapec. Na chvilku jsem zvažovala, že bych zašla za Lupinem, když je teď nehlídán, protože Severus je s ostatními, ale pak mi došlo, proč je nehlídán, a rozmyslela jsem si to. Už zase tahle část měsíce.

Vzala jsem to tedy raději přímo k sobě. Cestou jsem potkala několik opilých maleb. Ano, i kouzelnické obrazy umí slavit. A umí se opít. Nechápu jak, ale závidím jim, že jim prostředky nikdy nedojdou. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, trávit život jako kouzelný obraz zase není tak špatné. Je ale s podivem, že si ještě žádní rodiče nestěžovali na špatný příklad. Sice je tu o svátcích studentů jen pět a půl (letos konkrétně šest), ale i tak. Tyhle zvěsti se obvykle šíří.

Zajímalo by mě, jestli se mohou opít i duchové. A Protiva. Tedy doufám, že ten ne, protože i za střízliva bych ho nejradši zabila, kdyby se mi ho ovšem povedlo trefit.

Severus dorazil někdy odpoledne. Tvářil se, jako by se Brumbálovi podařilo nasadit mu supí klobouk, ale pochybuju, že k tomu opravdu došlo. Severus by se nedal, a kdyby ano, tak bych na místě musela umřít, že jsem to neviděla. Opustila jsem tedy svou korespondenci a poslední papír obrátila čistou stranou vzhůru a položila ho přes zbytek.

"Dvě hodiny," pronesl teatrálně už ve dveřích.

Jsem sice zvyklá, že většinou nevím, o čem je řeč, ale stejně ze mě vypadlo inteligentní: "Co?"

"Dvě hodiny nás tam držel."

"To je v přepočtu půlhodina na každého studenta, to není tak strašné."

"Víš, co si můžeš s těma přepočtama?"

Lhostejně jsem pokrčila rameny.

"A ještě tam dorazila Vrchní Předzvěst. Dvě hodiny! A on ji posadí vedle mě, protože jsem asi letos ještě pořádně neslyšel, že umřu."

Sibyla byla dole? Páni, to je tenhle rok už minimálně počtvrté. Asi bude tuhá zima.

"A? Nějaké novinky?"

"Všichni umřeme," odpověděl chmurně. "I ty. Prostě všichni."

"S tím se dá žít…"

"Kolegové?" nakoukl dovnitř Filius. Synchronizovaně jsme se po něm ohlédli. "Doufal jsem, že budete tady, když jsem vás u vás nezastihl." Že skutečně byl ve sklepení, se dalo dost dobře poznat podle toho, jak funěl. To musejí poslat toho s nejkratšíma nohama široko daleko? A na co máme armády domácích skřítků?

"Gratuluju, že jste se konečně našli," řekla jsem, protože evidentně ten, o koho se tu stálo, byl pouze Severus, a úvodní "kolegové" mělo sloužit spíše jako pozdrav.

Filius si toho ale nevšímal. "Budeme potřebovat vaši pomoc," vydechl a zase zalapal po dechu. On to snad běžel. "Obou," další výdech a nádech. "U Minervy." Dýchal jako astmatik při maratonu, přemýšlela jsem, jestli ho dorazit tím, že řeknu Tak jdeme, nebo milosrdně počkám, až ten dech konečně popadne.

Severus měl asi podobné myšlenky, ale závěry z toho vyvodil diametrálně odlišné. "Tak jdeme," zavelel a vykročil. Rázně prošel kolem funícího Kratiknota a zmizel za dveřmi. Během dvou vteřin byl ale zpět a díval se na nás tím svým pohledem Tak kde to vázne?

Zvedla jsem se a následovala jeho příkladu. Filiusovi nezbylo nic jiného než vyrazit taky.

U Minervy už čekal Brumbál a k mému překvapení i Lupin. Vypadal strašně. Tak nějak jako se já cítím vždy po ránu. Na pozdrav jen kývnul, ale jinak se snažil tvářit, že tam v podstatě ani není. S tím Severus problém taky neměl.

"Konečně jsme tu všichni," zahlaholil Brumbál k nám pěti. Čím si Pomona a Sibyla vysloužily, že tu být nemusí, by mě vážně zajímalo.

Usmála jsem se na něj, aby věděl, že i já jsem ráda, že jsem tady.

"Jak vám asi došlo, máme tady menší problém," pokračoval neohroženě ředitel a kývl směrem k Minervinu stolu. Leželo na něm koště. V prvním momentu mi prolítlo hlavou, jestli jako už máme Nebelvíru i zametat, ale naštěstí Brumbál pokračoval: "Toto někdo poslal Harrymu Potterovi, a protože si určitě všichni uvědomujete závažnost situace, jistě se shodneme na tom, že je potřeba celou situaci náležitě prošetřit a vyhodnotit."

Severus při pohledu na koště přimhouřil oči. "To je Kulový blesk?" zeptal se nedůvěřivě. "Kdo by…?" Oči nás obou se stočily k Minervě a ta se na nás zamračila. Takže odsud výjimečně vítr nefouká.

"Obáváme se samozřejmě nejhoršího. Mohl by to být další z úkladů Siriuse Blacka."

Skepticky si jsem Brumbála prohlédla, jestli to myslí vážně. Sirius Black, uprchlý trestanec, si někde opatří peníze jen proto, aby koupil Potterovi nejdražší koště na trhu? Albus ale nehnul ani brvou, takže to asi vážně myslel.

"Nemohl by to být spíš nějaký obdivovatel zevnitř? Jak by Black věděl, že Potter přišel o koště a bude potřebovat nové?" namítla jsem.

"To samozřejmě nevíme, ale musíme být v tomto velmi obezřetní. S Albusem jsme se shodli, že by zatím nebylo vhodné, aby Potter koště používal, dokud ho důkladně neprověříme, že je bezpečné."

Severusova tvář se rozjasnila. Aby si toho nevšiml i někdo jiný, protože ostatní se zatím koukali na mě, jako bych to byla já, kdo chce hazardovat s Potterovým životem, rychle přešel ke koštěti a jak se ho detailně prohlížet.

"Souhlasím. V takovéto situaci by nebylo radno cokoli uspěchat," pronesl pomalu. "Podcenění nebezpečí by v tomto případě mohlo mít fatální důsledky. Zvláště když Potter se nám na koštěti téměř zabil již dvakrát."

"Třikrát," opravil ho Filius.

"Dokonce," přikývl Severus.

V duchu jsem si přehrála statistiku. Předloni skoro sežral Zlatonku a udávil se. Vloni ho skoro zabil Potlouk a Zlatoslav ho preventivně odkostil. Letos ho sundali Mozkomorové. Z mého pohledu už měl pro letošek splněno a bát bychom se měli spíše příští rok, ale v podstatě měli pravdu. Celá situace byla podivná a měla by se prošetřit. Odkdy ale Severusovi tak záleží na-

Stačil jeho jediný varovný pohled a mně to došlo. Takhle vynikající příležitost, jak udržet nebelvírského chytače od jeho superkoštěte, se prostě nedala nevyužít. Najednou mi bylo jasné, že Potter se koštěte hned tak nedočká. Zato až ho dostane, může si být jistý, že byl otestován i jeho prodejce, jestli nepřenáší rýmu. Ať ho poslal kdokoli, dal tím Severusovi ten nejlepší myslitelný dárek.

Mrazivá tajemství

Na tohle jsem narazila náhodou a prostě jsem se musela podělit. Zajímá vás skutečná pravda skrytá za pohádkami? Na streamu najdete několik prvních případů.

Zatím můžete odhalit naprosto zrůdné pozadí příběhu o Sněhurce, zvěrstva, ke kterým došlo následkem nezvládnuté péče o dítě (Jeníček a Mařenka), a brutalitu příběhu O Červené karkulce. Pohádky jsou vůbec plné dětské brutality a tyranie, jak dokazuje Mášenka a tři medvědi, ještě dále zachází Pinocchio.