xxx
Nevím, jak vy, ale kdykoli jsem na základce nebo na střední marodila, když jsem se vracela do studijního procesu, než jsem vylezla z baráku, zajímalo mě jediné: Mám omluvenku? Protože to bylo první, co učitelé hned chtěli vidět. No ne, ty jsi zase mezi živými? Tak co ti bylo, ukaž. Máš k tomu papír od doktora?
Pak jsem nějak ve zdraví prolezla vejšku a skončila tam, kde jsem to znala nejlíp - ve školství. A co změnilo? Nic! Věta Mám omluvenku? je snad to nejčastější, co používám. Pobíhám za studenty s vypsanými seznamy hodin a prosím je, ať mi je omluví. Doteď jsem byla poctivý debil, co v pravidelných intervalech obepisoval rodiče s tím, že u synátora tady mám absence minulý týden ve středu a čtvrtek odpoledne, prosím o omluvenku, ale letos jsem si řekla, že to zkusím podle řádu - pokud není do pěti dnů po příchodu do školy omluvenka, jsou hodiny neomluvené. Několikrát jsem je o tom informovala, hodiny jsem jim omlouvala i po mnohem delší době - a ve čtvrtletí měla půlku třídy daleko předaleko za hranou podmínečného vyloučení jen kvůli neomluveným absencím. Kdo dostal vynadáno? No samozřejmě že já, protože takhle to nejde. Nemůžu jim to tam nasolit, když nemám prokázáno, že jsem uháněla i rodiče. Takže já jim chtěla ukázat, jaké to bude, až za třídního nebudou mít takového debila jako já, a výsledek nula. Takže po čtvrtletí jsem sedla zase k mailům a začala v pravidelných intervalech obepisovat rodiče. Aspoň všichni vidí, že se starám.
Prosím, omluv mi…
Jenže ti rodiče, to je věc… Jsou tu tací, co pošlou zprávu synátorovi do chatu, protože jsou mimo zemi, a on pak za vámi chodí s mobilem - a co já s tím? Mám dvě (a protože jsem vděčná, když aspoň někde se mi lidi ozvou, tak tři) možnosti, jak omluvit absenci - školní systém, omluvný list a z mé benevolence když mi to napíšou do mailu, jsem šťastná jak blecha. Možnost soukromého chatu ukázaného na displeji chytrého telefonu tam bohužel není. Škoda, mnoho věcí by to vyřešilo.
Další kategorie. Napíšete rodiči seznam dat, počty hodin a prosíte o omluvení - a v odpověď Vám dorazí: Omluvte syna v uvedená data. To jste se pak rádi, že si netykáte, protože by tam jinak stálo: tak ho vomluv, ne?
Dospělí studenti, co se mohou omlouvat sami, jsou taky fajn věc. Jeden mi psal zásadně omluvenky do chatu na facebook. Zásadně jsem mu je neuznávala. Druhému tam jednou za čas písnu data a on mi je obrazem zkopčí do mailu s poznámkou rodinné důvody, nemoc, nevolnost. Ne datum - RD, datum - nemoc, datum - nemoc, datum - zaspal. Kdepak. Datum, datum, datum, datum, datum, datum - RD, nemoc, nevolnost. Pokud je toho moc, přijde mi "omlouvám zaslaná data z rodinných důvodů, nemoci…" Případně mu řeknu, ať si vytáhne omluvňák, nadiktuju mu data, on je tam přepíše, dopíše RD, já podepíšu a všichni jsme šťastný.
Nejlepší, i když ne nejoriginálnější, byl letos - říkejme mu Bernard. Ohledně Bernarda a elektronického omlouvání absencí je to vůbec celý vtipný. Na jednu stranu omluvenky chodí z mailu rodičů, ale na druhou stranu Bernard vždy zjišťuje kdy a píše jim přes chat přesně časy, co mu diktuju, a že maminka napíše, maminka napíše, děti jsou z toho celý veselý, jó, jasně, maminka… Já pokaždé na příchozí mail odpovím, že děkuju za zprávu - a občas se mě Bernard ptá, kdy budu odepisovat, že to je vždycky problém. Věřím, že většina omluvenek zfalšovaná není, ale za některý bych roku do ohně nedala. Ale je to oficiální cestou, tak co. Když si někdo neohlídá přístupy ke svým účtům, není můj problém. Tak aspoň odpovídám v různých dobách, aby měli šanci chytit, že tam vůbec probíhá nějaká konverzace. Takže Bernard má ve čtvrtletí vše omluveno - protože k pedagogickým radám musí být vše omluveno. A od porady se tam pomalu střádaly absence nové. Sice jsem mu čas od času strčila do ruky papírek s daty a že bych ocenila omluvenku - Jo, jo, já to mamce řeknu, ona o tom ví, já to připomenu -, čas od času jsem mu to vrazila do ruky vygenerované ze systému, aby to vypadalo oficiálněji - Jo, jo, já to připomenu-, čas od času jsem poslala mailík rodičům - ticho. Tři měsíce to je legrace, jenže pak se začne zase blížit ta zatracená porada, Bernarda máte na hranici vyloučení, kdykoli ho vidíte, tak se ho ptáte Už mám omluvenku? Jo, jo, pracuje se na tom. Do třídy nemůžete vejít, aniž by se třída nezačala žulit a pokřikovat Tak co omluvenky, Bernarde? Jo jo, maká se na tom, mamka už ví o lednu. Jenže já bych potřebovala i prosinec a listopad. Jo, jo, to bude, nebojte. Do pátku? Já to v pátek potřebuju uzavřít. Jo, jo, to bude ve čtvrtek, nebojte.
Jo, jo, bylo. Ve čtvrtek. Omlouvám syna v uvedených datech. RD, nemoc…
A v pátek přijdu do školy, otevřu systém - a Bernard má první hodinu absenci! Já myslela, že mě jebne. Nebo že jebnu jednu jemu. Další přestávku ho vidím dveřmi z kabinetu procházet po chodbě, tak vyletím jak na pružině a volám na něj Bernarde, boha jeho! To už si snad děláte srandu! A Bernard vytřeští oči, zmenší se na polovic a rychle si tiskne prst na ústa, ať mlčím. Další přestávku mi šel poděkovat, že jsem na něj spustila, protože byl nepovoleně venku a byl by dostal vynadáno od kolegyně, kdežto takhle to vypadalo, že jsem mu vynadala já. To už ani nemáte sílu se zlobit. A další přestávku jsem měla svou omluvenku.