Andělé 10
Napadlo. Pomalým krokem se blížily Vánoce a s nimi i prázdniny. Studenti se již těšili domů ke svým rodinám, protože se ukázalo, že kamenné hrady nejsou v zimních měsících nejlepším místem pro život. Věžní a podjezerní koleje chodily zamotané ve dvou hábitech, přičemž je vespod každý ze studentů podle stupně individuální zimomřivosti dovybavil několika vrstvami oblečení. Někteří se pohybovali jako golemové, co si nadělali do kalhot, a někteří museli na začátku každé hodiny bojovat se zapeklitým problémem, jak tyto vrstvy zlomit nebo ohnout, aby se mohli posadit.
Harrymu stačil hábit jeden a dvě stará vytahaná Dudleyho trička - díky své délce zároveň sloužila i jako spodnička. Sahala mu až pod kolena, kde se setkávala s Vernonovými fuseklemi s patami uprostřed Harryho lýtek. Dosud si nikdy neuvědomil, jak ho přístěnek pod schody otužil. Nikdo ze zde přítomných nemusel spát v průvanu z netopené chodby. Sice chlad nijak extra nemiloval, ale nevadil mu.
Bylo krásné mrazivé prosincové ráno. Okny nebylo z Velké síně vidět ven, ale to ani nemuselo. Začarovaný strop zprostředkovával venkovní metelici v přímém přenosu a způsoboval, že se studenti choulili ve svých vrstvách ještě usilovněji, než by činili bez těchto vizuálních vjemů. Dokonce i Brumbál dorazil na snídani v šále a přes chvíli si utíral nos do zeleného kapesníku. Studenti i profesoři si ohřívali ruce o hrnečky, jen Snape se nerušeně věnoval jídlu. Několik let strávených ve sklepení ho zocelilo podobně jako smetáky Harryho. Harrymu blesklo hlavou, že ten chlap musí v létě trpět jak pes, ale více to nerozváděl. Dobře mu tak, jen ať se v té černé usmaží. Škoda, že zatím to nehrozí. Ale aspoň se má na co těšit. Quirrell doplnil svůj turban dlouhou šálou téže barvy, kterou si kolem krku omotal tolikrát, že nemohl ani pohnout hlavou a lžíci si strkal do pusy po paměti. To mu šlo lépe než předchozí tápání po stole, protože se samozřejmě ani nesklonil, aby se podíval, jestli je na správné cestě. Kdyby ho zasádrovali, byl by pohyblivější. Harry by ho litoval, ale měl příliš krásný den, než aby byl schopen vyjadřovat sounáležitost a soucit - Morganne totiž včera přišla o hlas.
***
Severus Snape si přitáhl tác s tousty. Minerva měla ruce přilepené k šálku s kávu a nezdálo se, že by ho zastavila jen proto, aby si udržela jídlo v dosahu. Zalitoval, že na ni nemůže použít kouzlo trvalého přilnutí a přilepit ji k hrnku na věky věků. Vzdychl nad tou představou. Jindy by se k němu otočilo několik párů zvědavých očí a on by v nich mohl číst rodící se podezření z bůhvíjakých myšlenek, dnes ale nic. Zima má něco do sebe. Ještě pár dní a zmizí i studenti. Jen ať si je zase užijou jejich rodiny, když si je pořídily. Proud úvah mu přervalo táhlé zatroubení. Začalo jako výstřel, ale tohle srovnání by asi čistokrevného kouzelníka nenapadlo. Naštěstí Severus měl do čistokrevného čaroděje tak daleko jako Lord Voldemort, takže jeho imaginativní možnosti byly obohaceny o jednu celou kulturní oblast. Potom to plynule přešlo do troubení jelena v říji. Jelen velikosti mamuta. Trhl sebou. Zatracený Hagrid. Střelil po něm pohledem, ale nedostřelil. V tu chvíli si totiž nos utíral i bradavický ředitel. Do něčeho zeleného. Povědomý odstín… Severus přimhouřil oči a zaostřil. No ano, dokonce na tom byl vyšitý i stříbrný znak! Zmijozelský praporek! Tak za tohle přijde Nebelvír alespoň o šedesát bodů.
***
Minerva byla na vrcholu blaha. Konečně nemusela přerozdělovat body mezi Nebelvír a Zmijozel, protože tradiční souboj šprtek se nekonal. Vždyť už se začínala bát na něco zeptat, aby ji následně Severus o oběda neobdařil spokojeným zlomyslným úsměvem. Hermiona Grangerová se skoro třepotala pod stropem, jak její ruka pokaždé tradičně vystřelila ke stropu ve snaze předběhnout albínskou sokyni. Od poloviny hodiny se už ale s novou situací sžila a zvedala ruku rychlostí standardně se hlásícího studenta. Po každém utrženém bodu neopomněla zavítat pohledem k Morganne, která ji spalovala pohledem plným nenávisti. Minerva si byla jistá, že ve chvílích, kdy se nedívá, jí Morganne nevybíravě neverbálně odpovídá, ale bohužel se jí nepodařilo ji při tom přistihnout a srazit za to Zmijozelu body.
***
Milý deníčku,
jednou se sem vrátím, a přísahám na tvé stránky, že tahle škola lehne popelem. Jestli máš nějaký nápad už teď, sem s ním. Ta zatracená bába dneska pokládala jednu otázku za druhou, bylo to jak nekonečný dotazník. Ta mudlovská šmejdka snad dostala boty i za datum. Nesnáším ji. Na téhle škole snad není nikdo horší než Grangerová!
Slova ze stránky zmizela a Morganne se zamračila. Nesnášela, když jí to deník dělal. Vždycky pak pocítila nutkavou potřebu vrátit ho otci zase zpět. Tajně.
A co Potter? nadhodil deník.
Co Potter? To je bezvýznamná nula, nemít Grangerovou, rupnul už dávno. Vlastně ani nechápu, jak se sem dostal. Měly by se tu zřídit talentovky, jinak se tohohle neschopnýho póvlu nezbavíme nikdy.
Neschopného, opravil ji deník a zápis zase zmizel.
Dej mi svátek s gramatikou. Kdyby byla tak důležitá, učí se tu. A vidíš tu někde lingvistu? Ne. Sbor tu máme, ale diktáty nepíšeme.
Deník odstranil zápis, ale nic nenapsal.
Proč ti pořád tolik leží v hlavě Potter? To jsi snad patřil někomu z Nebelvíru? Čas změnit strany, protože teď patříš Zmijozelu.
Proč si prostě nedojdeš na ošetřovnu jako každý jiný student?
Morganne namočila brko do kalamáře, vztekle ocákla otevřené dvě strany a knížečku zaklapla. Opravdu si ta papírenská potřeba myslí, že ji nenapadlo jít na ošetřovnu? Stavila se tam již včera, když se probudila s přesvědčením, že musela chytit přinejmenším tuberu. Nebo mor. Mohla být šťastná, že ne úplavici… Madame Pomfreyová tam nebyla, jen ta její sestřička v záběhu (nebo co se to tam školí - mladí lidé jsou odolní, jděte na praxi do Bradavic, tam to rozdýchají lépe než u sv. Munga), dala jí nějaké elixíry. Po třetím přestala kašlat. Po některém z nich pozvracela nejbližší lůžko. Když večer přestala mluvit, nakoukla na ošetřovnu, a když ze dveří nezahlédla Poppy, rozhodla se vyléčit horkým čajem. Nebude nikomu dělat pokusného králíka! Vždyť má čistou krev! Nestrpí takovéhle zacházení! A vůbec, proč se vybavuje s touhle cetkou? Kdyby ji její otec neschovával, nikdy by o ni ani nezavadila pohledem. K čertu s tím vším, zajde za Snapem.
***
Ron usilovně škrábal na pergamen. Ty chvíle, co netrávil zíráním do pergamenu, trávil zíráním do učebnice. Harry svého kamaráda takhle nikdy neviděl. Může se takhle projevovat nachlazení? Bojoval s nutkáním vstát a sáhnout mu na čelo, jestli nemá horečku. Hermiona se chovala naprosto stejně, ale u ní to byl standard. Dnes u toho ale zářila jako slunce a Harrymu bylo jasné proč. I on přišel němé Zmijozelce na chuť. Když už nemohli nic udělat s existencí té koleje, byla to asi jediná možnost, jak je snést.
Vstal od stolu. Tenhle studijní kroužek mu naháněl strach. Ať se dělo cokoli, on se na tom podílet nebude. Připadal si jak v sektě. Chyběla mu televize. Bradavice byly fajn, ale po večerech se dalo učit, koukat do krbu nebo hrát karty nebo šachy. Jenže z šachů se jim zaběhli jezdci a karty jim zabavila McGonagallová, když s Ronem chtěli zkusit jednu krátkou partičku během proměňování lžiček na vidličky, kteréžto ani jeden z nich neuznal za hodné se naučit, protože co jde sníst lžičkou, nepotřebuje vidličku. Alespoň je nenapadlo nic, co by se dalo sníst vidličkou, ale ne lžičkou. A pokud by se něco takového našlo, mají ruce, ne? Chlap si poradí. Ale aby je naučila ten bezva trik, jak se proměnit v kočku, to ne. To je navnadí na začátku výuky, a pak budou dělat celý rok ze špendlíků jehly, z talířů misky a z ručníků utěrky. Od začátku roku přemýšlel, proč si museli pořizovat tolik věcí na výuku, když si kouzelník evidentně vystačí s jednou či dvěma počátečními, které dle potřeby přizpůsobuje aktuálním požadavkům a situaci. Takových zbytečně vyhozených peněz!
"Kam jdeš?" zareagovala Hermiona okamžitě na jeho pohyb.
"Jen se projít," odpověděl a snažil se, aby to vyznělo nevinně. Hermiona se ale podezřívavě zamračila a podívala se na hodiny.
"Je po večerce. Nemůžeš se nikde potloukat. Připravíš nás o body."
"Jdu jen na záchod."
"Ten je na druhé straně."
"Promerlina, Hermiono, nech ho. Jestli se neožení, bude to tvoje vina," zvedl Ron konečně hlavu od papírů a dokázal tak, že přece jen vnímá své okolí.
"Jestli přijdeme o nějaké body, Harry Pottere, tak si mě nepřej, vím, kolik tam bylo večer, a jestli tam ráno bude míň…" vyhrožovala Hermiona.
Ron nechápavě svraštil čelo. "Jak poznáš, že je to Harryho vina? Co když někdo jiný-"
"Rone, tvoji bratři sedí támhle a Fred začal chrápat už před dvaceti minutama."
"To jako že kolej o body připravuje jen naše rodina a Harry?" nafoukl se Ron. Harry využil situace a vyklouzl ze společenské místnosti, takže se už ani nedozvěděl, co Hermiona na Ronovo obvinění odpověděla. Nejspíš "ano".
***
"Ale, ale, Pottere, co tak sám? Nebojíš se vytáhnout paty z věže bez svý podpůrný skupiny?"
"A ty?" Harry se znechuceně obrátil po hlase. Upřímně doufal, že ho ještě nějakou dobu neuslyší, ale kouzelníci jsou příšerně výkonní v oblastech, kde by si mohli dát pohov.
"Já jsem na cestě zpět ze zdravotní vycházky."
"Nejdeš špatným směrem? Nežijete vy krysy někde pod zemí?"
Morganne se ušklíbla. "Ale, ale, tolik urážek po večerce? Netrestá se to ztrátou bodů? Hm… Mělo by to být nějak ohodnoceno."
"Netrestá, ale pohyb mimo kolej po večerce ano, strhávám Nebelvíru i Zmijozelu deset bodů," prohlásil Kratiknot. Oběma chvilku trvalo, než ho ve stínech na chodbě lokalizovali. Kdyby nemluvil dál, určitě by se jim to nepodařilo a museli by si jít ověřit k hodinám, jestli se jim to jen nezdálo. "Není to tak dávno, co se nám po škole promenoval horský troll. Jak asi máme zajistit vaši bezpečnost, když ani nejste schopní uposlechnout ty nejjednodušší bezpečnostní zásady? To vás máme na noc zazdívat?"
"Bradavice jsou nejbezpečnější místo na světě," odcitoval Harry mechanicky Hagridova slova.
"Troll," ucedila polohlasem Morganne. Harry radši nepřemýšlel, v jaké souvislosti to bylo myšleno. "Byla jsem za profesorem Snapem kvůli lektvaru na svůj hlas," řekla nahlas.
"Já šel na záchod," pustil se do své obhajoby Harry. O tomhle musí před Hermionou pomlčet, jinak bude schopná vlastnoručně ho uškrtit ve spaní. Holky na rozdíl od kluků mohly ložnice opačného pohlaví navštěvovat. Sexistická pravidla. Brumbál byl zaujatý vůči klukům. Nebo McGonnagallová?
"Pozdě," pokrčil Kratiknot rameny. "Zítra po výuce vás oba čekám u sebe v kabinetě, dostanete ještě školní trest," dodal a zase zmizel ve stínech.
Harry útrpně pohlédl na Morganne. Konečně se zbavili povinnosti sekat spolu po škole trávník na famfrpálovém hřišti (Proč, když se stejně hraje ve vzduchu? Dokud nezarostou tribuny, je snad všechno v pořádku, ne?), a teď spadnou do tohohle. Harry vzdychl. Pokud se chtěl taky někdy vyspat, tak se z něj nikdy nebude moct stát šprt, i kdyby nakrásně chtěl.
Zdravím. Teď to nějak nevycházelo, jak jste si asi stihli všimnout, a nevychází, jak vás předem upozorňuju, abyste si nemysleli, že sem jdu naběhnout s osmi novýma kapitolama čehokoli. Ale od konce příštího týdne se snad už vrátím. Doufám. Zatím mám myšlenky všude jinde, jen ne tady, a není to nic moc. Mimochodem - můj chlapec definitivně dosloužil, půjdu pro nový, tak pak snad už budu zas schopná něco napsat. Zatím se mějte
Mimo toho, že vám chci pogratulovat k přežití (aspoň doufám, že vás neupálili), a toho, že se chci pochlubit, že mi včera snad historicky poprvé nikdo nepřál k svátku, vám jdu předložit další řadu výmluv, proč se to tu zase sekne.
