27. 1.

Kamarádka mi psala, co všechno teď čte kvůli práci. 

Já si vyzvedla komiks o panterovi - soukromém očku, který vyšetřuje zločiny v polovině sloletí v a la noirové detektivce.

Chvíli jsem se cítila dospělá. Tak už jsem zas na svým.

16. 1.

Zdravím. 

Už je to skoro rok, vím. A byl to zatraceně náročný rok, který začal vloni na podzim a dostal mě skoro na dno. Vlastně až teď začínám pomalu dýchat a dodatečně brečet. Konečně mám pocit, že tahle noční můra je za mnou. 

Chtěla jsem se vrátit už dřív, ale slíbila jsem, že napíšu, co se dělo. Jenže kdykoli jsem se k tomu chystala, ztratila jsem sílu, nechtěla jsem tím procházet znovu.

Ale chci, aby to tu bylo, alespoň něco. Pokud sem ještě někdo chodíte. Pokud ano, děkuju. Vracím se. Chybělo mi to tu. Konečně, po letech začínám mít i touhu psát, tak třeba někdy... :-D

27.4.

Před koncem hodiny jsem jedné chlapecké skupině oznámila, že letos končím a příští rok budou mít jinou učitelku. Když jsem odcházela ze třídy, slyšela jsem věcné shrnutí: A jsme v prdeli.

18. 4.

Výlet do Nizozemska se vydařil. Natáhla jsem si krk a rameno (vzpomněla jsem si na vtip - moje zranění jako dítěte - vyflákala jsem se na kole, spadla ze stromu X moje zranění coby dospěláka - špatně jsem spala, silně jsem kýchla, seděla jsem příliš dlouho), dekolt se mi začíná loupat, při plavbě po grachtech jsem vymrzla a po návratu domů jsem rychle vyprala boty, co jsem měla tři dny na noze, protože ty jsem jen tak v předsíni nemohla nechat stát.

13. 4.

Rodičák pro člověka, co si nepamatuje tváře (zvlášť ty, co viděl jednou krátce před víc než půlrokem):

- "Dobrý den, tak co ten můj?"

- A kuuu*va!

5. 4.

"Paní učitelko po dlouhém (Pointless story) přemýšlení jsem se rozhodl že hodit do sebe pár prášků proti bolesti je lepší než být na Fyzice a sedět na Tělocviku tím pádem s vámi pojedu (na výlet)."

Mám báječné děti.

3. 4.

Neděle - skoro čtyři hodiny na zubařské pohotovosti, protože když už jsem skoro byla na řadě, střídali se doktoři, sestřička se šla najíst a pauza. Nicméně ulomený zub se ukázal jako klika, protože se mi tam po nervu rozjížděl zánět a takhle se mi ještě nestihl dostat do kosti, takže je šance že to, co tam ze zubu zbylo, se možná i zachrání. Teď mě čekají ještě dvě návštěvy zubaře - jednu ještě můžu absolvovat na pohotovosti, nicméně na poslední zákrok musím k normálnímu zubaři, takže musím na pojišťovnu, ať mě někam pošlou, protože můj z personálních důvodů poslední měsíce není. Nerv byl odstraněn, zub vyplněn něčím vyživujícím (asi, houby jsem rozuměla), co vydrží tak tři týdny, poslintala jsem se při smrkání (protože znecitlivělá huba), poslintala jsem se přesnídávkou a vylila jsem na sebe kafe (stejný důvod). Někdo se umí bavit.

2. 4.

Dnes jsem napekla a ulomila si zub. Žádná kauzální souvislost, jen časová souslednost. 

1. 4.

Já jsem v podstatě zaměstnanec roku. Mám ohlášeno, že končím, ale v pátek se večer se seberu a jdu si do třídy zaštukovat a přebílit zeď, protože je ve škole konečně klid a nikdo mi u toho nebude čumákovat. Jen o půl deváté se jeden kolega vracel domů, všiml se, že se ve třídě svítí, tak šel zhasnout - jsem se skoro po*rala, když otevřel dveře. (Přistižena při práci :-D )

31. 3.

Dnes byl den brambor. Naložte s tou informací, jak uznáte za vhodné. My to na bytě uctili tak, že jsme nezlikvidovali jedinou bramboru.